muj ufonek_zel
Asi že neumím život v jeho nesčetných odstínech zachytit jinak než slovy…píšu básně. Jsou to odrazy mých emocí a vzpomínek, prožitých i neprožitých tužeb. Věřím, že se můžou dotknout srdcí jiných lidí, inspirovat je, pohnout k zamyšlení nebo jen zanechat křehký otisk někde uvnitř… protože vyvěrají z emocí, které jsou společné nám všem a někde v nich se zrcadlí křehká krása života.
Pár slov o mně…
1. Kdy jsem začala psát?
Jako malá jsem psávala pohádky, pak jsem si psala deník, úvahy a někdy na střední škole přišly první básnické pokusy. Opravdová poetická vlna se však u mě projevila až v roce 2009, v období plném emocí a intenzivních prožitků, ze kterých jsem se potřebovala vypsat. Pak jsem načas přestala psát, než se objevila nová vlna inspirace a emocí (a nová múza), která mě k básnění zase vrátila.
2. Co mě inspiruje?
Nejvnitřnějším zdrojem inspirace je pro mě láska. Moje básně se často vážou ke konkrétní situaci a emoci. Mými múzami jsou především ženy v mém životě, které se dotkly mého srdce. Někdy v básních používám útržky rozhovorů, kousky textů písní, slova zachycená v prostoru kolem sebe...
3. Co chci svými básněmi sdělit?
Když jsem začala psát, bylo to z potřeby vypsat ze sebe emoce, které se draly napovrch. Psaní pro mě byla nutnost, záchrana, terapie. Nepřemýšlela jsem nad tím, co chci sdělit, prostě jsem psala, co jsem cítila. Postupem času se pro mě psaní stalo způsobem, jak vyjádřit to, co zůstává skryté za hradbou mého mlčení nebo všedních slov. Píšu pro sebe a pro své múzy. A i když jsou mé básně odrazem mých zkušeností a mého prožívání, věřím, že zachycují univerzální lidské prožitky - lásky, odloučení, hledání cesty, touhy po svobodě... Takže pokud v mých básních ostatní lidé najdou něco, co je osloví a dává jim to smysl na jejich vlastní cestě, těší mě to. Někdy právě cizí nahodilá slova dokážou doplnit naše vlastní věty...tak třeba to dokážou i moje slova.