Novinky ke sbírce Jemnocit

Jemnocit slaví rok!

Básnijemnocit_1706_U valaska-FBcká sbírka Jemnocit letos slaví své první narozeniny
a protože se nám zastesklo po kontaktu s publikem, rozhodly jsme se uspořádat opět autorské čtení. 21.června od 19:00 se těšíme na viděnou v příjemném prostředí brněnské hospůdky U Valáška (kousek od zast. tram 1 a 6 Hrnčířská).

Čeká vás zbrusu nová tvorba, nová umělecká persona, možná vystoupí i vycházející hvězdné duo… a hlavně večer plný poetických slov, která neuslyšíte nikde jinde.

Vstupné dobrovolné.

Debutový koncert v Brně

Z Jemnocitu se zrodily Jinotaje… Bet a Markéta Spen Krejčí a křehká poetika v písních za doprovodu kytar.

160930_jemnocit_spacek_vw302239

Malou ukázku jste mohli slyšet na křtech Jemnocitu. A teď se můžete těšit na náš první koncert!
V pátek 10.2. od 20:00 v Brně v Živo u Palečka (Koliště 23).

Více info viz událost na facebooku.

Jemnocit ve vašich schránkách

odmeny Poslední jemnocitné odměny v těchto dnech putují ke svým majitelkám a majitelům, kteří podpořili náš projekt na Startovači. Ještě jednou velké díky vám všem, že jste pomohli Jemnocitu na svět. Díky vám bude moci až navěky věků obměkčovat srdce dalších čtenářek a čtenářů… 🙂

Poetické turné se rozloučilo křtem v Praze

krest-praha_th Pražským křtem skončilo naše jemnocitné putování. Děkujeme všem, kteří přišli načerpat atmosféru našeho bolestného poetična. Speciální díky patří kmotře Sabině Ludányiové, která vyprovodila Jemnocit na cestu do světa svým hudebním vystoupením. A díky baru Sapfó za poskytnutí zázemí. Byli jste skvělí, děkujeme!

Autorky


Bet

Kdybych malovala obrazy
Zdobily by tvé portréty
Stěny našich bytů

Plátno zrcadlilo by mé vášně
Vodou v kelímku
Ředila bych hustotu svých citů

Ale já píšu básně
Mým štětcem jsou slova
A barvami láska k tobě

“Slovům líp rozumím
Za nimi cítím emoce”
Tak písmem kreslím obrazy
Kterým rozumíme obě

vedeš mě neznámou krajinou
svíráš mě v dlani
sleduju tvůj pohyb
tiskneš mě k sobě pohledem

dvě ruce jako šelma
plíží se po mých bocích
zvědavými prsty
kloužeš po mém těle jako po ledě

kradmo jako zloděj
v záhybech tebe bloudím
cestami po tvé kůži
pod košilí nechávám své otisky

klesáme volným pádem
tvá vůně mě svádí
vzduch mezi námi
drtí naše těla v nahých dotecích

Setkáme se po letech
Nad střechami domů
Patřím (k) tobě
Jako listí patří stromu
Někdy setřeseš mě
Pak padám k zemi
K temné hlíně
Vracím se v letu
Jindy k nebi mě neseš
A navracíš svět(l)u


Markéta Spen Krejčí

A když odcházíš
Počítám Tvoje kroky
Ke dveřím

Ticho jak opona padá
Slovům
Však nevěřím

Den tmavne
Noc obtěžkává
Svět

A když odcházíš
Ta čísla
Znám už nazpaměť

Našlapuj lehce
V mém světě
V mé touze
Cítíš mě v sobě
Jako kapky deště
A toužíš
Se neprobouzet

Jsi
V každé mé
Neřestné myšlence
V každém
Niterném zákoutí

Jsi
Každá má
Neslušná tendence
Krást
Perníkové srdce

Na pouti


Veronika

S půlnočním úderem
opusť moji duši
chci zapomenout
na Tebe
ač mé srdce
ještě buší

Chci zapomenout
den
kdy stala ses
mým osudem
a zničila jsi
Nebe

Mé srdce obaleno
krásou
jež ukryta je na Tvé
tváři
utonulo v kalamáři
se slovy…
„Lásko, chci jen Tebe“

Jsi jako ranní rosa, jež po stéblech trávy stéká
Jsi jako vůně kopretin vyrůstajících v nás
Jsi předalekou cestou, co nás dvě ještě čeká
Jsi elixírem štěstí, jež pohlcuje čas

Jsi jako vášeň noci, jež s každým ránem končí
Jsi jako perla v moři plna půvabu a krás
Jsi předalekou cestou, co s poutníkem se tiše loučí
Jsi bezútěšnou láskou, jež zlomila mi vaz

Když kouzlo večera k zemi se snáší
A stromy laská mdlý poryv vánku
Vůně ze vzpomínek k nebi se vznáší
S touhou chci schovat se do červánků

Život je ve hvězdách, světlo se ztrácí
Přeji si, ať počká ještě chvíli
Však dál padá tma, již utichli ptáci
Mne naděje pro lásku opustily